Nejlepší páječky 2020 – recenze, test, srovnání, zkušenosti

Patříte mezi kutily, kteří chtějí být vždy připraveni na všechno? Možná i vy byste měli doma nejraději všechny nástroje a nářadí na světě. Páječky jsou však zařízením, které by ve výbavě domácího kutila rozhodně chybět nemělo. Výběr páječky není každodenní záležitostí a je nutné si umět vybrat dobře. Jak vybrat páječku? Co je to pájení? Kde se pájení využívá? Jsou elektrické páječky nejlepší?

Jak vybrat páječku?

V první řadě může být pro některé pojem pájení ne zcela znám. Pokud ne pájení, použít lze i pojem letování. Pájení je ve své podstatě jednoduchou činností, avšak vyžaduje jistou zručnost, cvik a rovněž jistý druh citu. Naučit se pájet však dokáže opravdu každý. Na úvod si pojďme objasnit, co to vlastně pájení je a kde se využívá.

Nejlepší páječky

Názov Hodnotenie Detail
Tipa ZD-99   ✔   NEJPRODÁVANĚJŠÍZobrazit produkt
Extol Industrial 8794520   ✔   PRO NÁROČNÉZobrazit produkt
Asist AE6P10DN   ✔   LIDOVÁ VOLBAZobrazit produkt
Toolcraft KK-07025WD-2000   ✔   ZLATÁ STŘEDNÍ CESTAZobrazit produkt
Vorel 100 W   ✔   NÁŠ TIPZobrazit produkt

Páječky – recenze

Raději jednou vyzkoušet než dvakrát slyšet. Platí to při výběru jakéhokoliv spotřebiče i zařízení. Vyzkoušeli jsme za vás čtveřici oblíbených modelů a podělíme se o naše zkušenosti s nimi.

Pájení a jeho využití v praxi

Samotná páječka je ruční nářadí, které slouží k vytváření spojů – pájení/letování. Pod tímto pojmem lze rozumět vytváření pevného spoje dvou kovových předmětů. Spoj je vytvářen za pomoci dalšího kovu (pájky – hovorově cínu), který páječka svým tepelným výkonem taví, protože jeho teplota tání je nižší, než v případě dvou spojovaných kovů.

Pájený spoj vytvořen roztaveným kovem plní především funkci kotevního spoje. Jde o mechanické upevnění součástky k jiné součástce nebo vodiči, aniž vyžadovaly ještě dodatečné upevnění. Roztavený kov za pomoci pájky vytváří přechodovou vrstvu, která zajišťuje pevné a plynulé spojení. Nejčastěji se v praxi setkáme s pájením při výrobě elektroniky, elektronických součástek nebo při samotné elektroinstalaci při potřebě vytvořit jeden kabel. Rovněž se však využívají při práci se dřevem či bižuterií nebo při tavení – řezání plastů. V domácnosti je letování nejčastěji využíváno v případě drobných oprav elektrotechniky.

Důležité parametry výběru

Jak a podle čeho vybírat kvalitní páječku? Kromě toho, že byste měli znát své potřeby a tedy účel využití páječky, pomoci vám při výběru mohou i další technické parametry. Výběr se v mnohém liší od vašich potřeb. Vyznat se v typech páječek a znát jejich vlastnosti je při výběru nejdůležitější. Rozhoduje příkon, teplota tání, typ hrotu, ale i samotné materiály. Co je tedy při výběru nejdůležitější?

  • Typ páječky
  • Výkon
  • Teplota tání
  • Pájecí hroty – životnost hrotů
  • Ergonomie
  • Příslušenství
  • Cena a oblíbení výrobci

Typy spájkovačiek

V mnohém závisí výběr páječky od vašich potřeb, resp. využití páječky. Podle účelu totiž lze lépe určit, jaký typ je pro vás ten nejlepší. Pokud se budete orientovat na pájení malých a křehkých spojů, sáhnete spíše po elektrické hrotové páječce či dokonce po mikropáječce. Pro standardní účely a občasné využití v domácnosti vám bude spíše vyhovovat standardní elektrická páječka (trafopáječka – transformátová páječka). Pro skutečně náročné mistry padne volba možná i na pájecí stanici, více či méně výkonnou a na výběr jsou dokonce i plynové páječky, které pro svůj chod nevyžadují přístup k elektrické síti.

Hrotová páječka

Elektrické páječky – trafopáječky

Transformátová nebo elektrická páječka je nejznámějším typem, který zná většina mistrů. Z hlediska konstrukce samotné má páječka tvar pistole. Tento tvar je při práci velmi praktický i z hlediska ergonomie. Už z názvu vyplývá, že pro svůj chod je nutné, aby byla připojena k elektrické síti. Právě elektrický proud je primárním zdrojem energie a stará se o to, aby byl zahříván hrot – pájecí smyčka páječky.

Za pomoci takové páječky, s ohledem na výkon, můžete pájet různé plošné spoje či vodiče. Klidně můžete vytvářet i větší spoje, realizovat se při pájení kabeláže, elektroinstalace nebo při opravě různé elektrotechniky. Při výkonnějších zařízení je lepší volbou páječka s regulátorem teploty. Za nevýhodou by se snad dal považovat jen fakt, že páječka musí být reálné vždy připojena k elektrické síti.

Hrotové páječky

Pokud je nutné provádět přesné, precizní a uhlazené pájené spoje, jasnou volbou bude hrotová páječka na rozdíl od transformátovej páječky nemá tvar pistole. Tyto typy páječek připomínají tlustší pero s úzkým hrotem díky čemuž je umožněno pájku – tavidlo pro pájení lépe tvarovat a vytvořit tak důkladný a precizní spoj. Své využití má především při elektrotechnice.

Za sousední druh by se dala považovat mikropáječka, která je výhradně určena pro vytváření jemných a precizních spojů, kde je nutné nepoškodit vedlejší vodiče. Práce s nimi je extrémně náročná a je třeba mít cit pro detail.

Aku páječky

Tento typ páječky není v praxi příliš rozšířen. Samozřejmě, její výhodou je, že lze s ní pracovat kdekoliv a kdykoliv, protože pro svůj chod využívají nabíjecí akumulátor a jsou bezdrátové. Donedávna v tomto segmentu kralovali pouze plynové páječky, ale postupně přibývají i modely napájené bateriemi. Zároveň obvykle jde o méně výkonné zařízení menší velikosti. Často jde právě o hrotové páječky případně mikropáječky. Určené jsou tedy na detailní, přesnou a komplikovanou práci nebo na řezání či tavení plastů.

Plynové páječky

Na rozdíl od výše uvedených páječek, plynová páječka nepotřebuje pro svůj chod elektrický proud. Samotný hrot a tudíž pájka se zahřívá za pomoci plynu v kombinaci s piezoelektrickým zapalováním. Tento druh zapalování znáte i ze zahradních grilů nebo zapalovačů – za pomoci pružiny narazí úderník na piezoelektrický krystal, vytvoří jiskru a následně vznikne napětí, což má v tomto případě za následek ohřívání plynu.

Plynová páječka

Pájecí stanice

V případě, že jste o něco více než standardní kutil, věnujte se pájení pravidelně a máte pocit, že ostatní páječky vám už nestačí a hledáte profesionální nářadí, pájecí stanice představuje nejlepší alternativu. Zároveň však často i nejdražší. Samotná základna umožňuje odložení páječky během práce nebo dokonce kombinování více druhů hrotů, které jsou součástí daného modelu. Kromě teploty lze regulovat a nastavit i typ tavidla. Nechybí další příslušenství a rozhodně, pokud se chcete věnovat pájení na profesionální bázi, taková investice není úplně marná.

Výkon

Bez pořádného výkonu by to nešlo. Z pohledu funkčnosti a praktického využití jsou výkon a následně i teplota tání nejdůležitějšími parametry. Samotný výkon je udáván ve wattech (W).

Samotný výkon má na starosti nejen to, jakou maximální teplotu dokáže páječka vyprodukovat, ale také hraje důležitou roli v tom, jak rychle se samotná páječka a její hrot zahřeje. Pochopitelně, čím rychleji, tím lépe. Na trhu vznikly dvě základní kategorie. Méně výkonné jsou páječky s příkonem do 90 W.

V závislosti na hodnotě příkonu se páječka zahřeje za jednu až tři minuty. Pokud má páječka výkon nad 100 W, vyšší je nejen teplotní rozsah, ale také se zkrátí doba zahřátí – 10 až 30 sekund.

Teplota tání

Při teplotě tání je princip jednoduchý. Tento pramater úzce souvisí se samotným výkonem, protože právě on ve spojení s elektrickým příkonem ovlivňuje fakt, s jakou maximální teplotou páječka pracuje. Proto známe dva druhy, měkké a tvrdé pájky, nejde však o tvrdost mechanickou.

  • Měkké pájky – tyto páječky využívají pro vytváření spojů nízko tavitelné kovy. Nejčastěji jde o dva až tři hlavní kovy s přísadami. Dlouhodobě se pracuje s pájkou v podobě cínu a olova, případně je přidávána měď. Jde o olovnaté kovy. Často jsou příměsí i prvky jako zinek, kadmium nebo bizumit. Podstatné však je, že tyto kovy jsou tavitelné při teplotě do 450 °C.
  • Tvrdé pájky – u tohoto typu pájení se využívají tvrdé pájky, tedy kovy, které jsou tavitelné při teplotě nad 450 °C. Využité jsou technologie, které zajišťují, že teplota tání je vyšší a odolnost spojů je tedy vyšší. Co má své výhody i nevýhody. Tyto pájky jsou bezolovnaté, což je lepší i z enviromentálního hlediska.

Hrotová páječka – jak vybrat

Směrnice Evropské unie zakázala využívání slitin s obsahem olova. Pájení cínem se využívá nejčastěji v elektronice, no a pro samotný proces letování je nutné, aby byla teplota hrotu výrazně vyšší pro řádné provedení spoje.

Dnes na trhu najdete páječky i s maximální teplotou tání od 70 °C do 200 °C, například pro řezání a tavení plastů. Většina kutily sáhne spíše po středním teplotním rozsahu 200 °C až 400 °C. Pro běžné a klasické pájení absolutně použitelné. Páječky s vyšší maximální teplotou od 400 ° C do 600 °C již umožňují letování tvrdých pájek nebo vypalování do dřeva. Praktické jsou modely s regulací teploty nebo termostatem, který se stará o to, aby se teplota hrotu neustále neměnila, čímž usnadňuje práci a rovněž zajišťuje vyšší životnost hrotu páječky.

Pájecí hroty – životnost a péče

Ano, to je ta horká část na konci páječky. V zásadě je to všechno právě o samotném hrotu, kterým se nahřívá a vytváří pájený spoj. Jde o nejdůležitější součástku, jejíž výběr je enormně důležitý. Zároveň jde o nejvíce a nejrychleji opotřebovanou část páječky, protože vždy je vystavována neustálým změnám teploty.

Podstatnou věc, na kterou nesmíme zapomenout je, ověřit si, zda jsou pro konkrétní páječku dostupné náhradní hroty. Pájecí hroty mají různé podoby, resp. různé tvary a velikosti a tloušťky. Víc jsou základem hroty typu vrták, kopýtko nebo vlna – minivlna. Při velikosti hrotu byste měli výběr podmínit tomu, zda bude nutné vytvářet velké a pevné pájecí spoje nebo půjde o menší spoje. Velikost hrotu ovlivňuje i to, jakým způsobem se dokáže teplota kumulovat a následně toto teplo efektivně využít při vytváření pájeného spoje. V takovém případě je nejuniverzálnější variantou z hlediska tvaru minivlna. O hrot se je třeba patřičně starat a čistit ho, aby vydržel co nejdéle.

Hroty totiž v mnohém ovlivňují výsledek letování. Tím, že se hrot páječky neustále zahřívá a je v kontaktu s jinými kovy, části, kterými se pájky nedotýká, mají ve zvyku oxidovat. Pokud je hrot zoxidovaný, pájka na něm nedrží nebo je omezena schopnost přenášet teplo. Ideální je pravidelné mechanické čištění hrotu po vychladnutí. Existují aktivátory, kdy se čistí hrot za horka a rovněž se pokryje vrstvou cínu. Pokud je hrot zanesený příliš, snižuje se jeho životnost i efektivita. Při extrémním znečištění už pomohou jen jemné kovové kartáče nebo brusné papíry.

Ergonomie

Ačkoli by se tento parametr v případě páječky mohl jevit jako ne zcela podstatný, není to tak. Při každém zařízení je podstatné, aby se s ním pracovalo komfortně. Při pájení to není jinak. Pájky ve tvaru pistole by měli mít přiměřenou hmotnost, rukojeť by měla disponovat protiskluzovou úpravou – silikon nebo guma. Rovněž je velmi praktické, pokud je páječka z lehčích materiálů. Nejlehčí jsou právě hrotové páječky, případě mikropáječky. I takové detaily dokáží práci v mnohém zpříjemnit.

Ergonomie páječky

Příslušenství

Páječka sama o sobě není obzvláště složitým zařízením, které by oplývalo dalším množstvím specifických funkcí. Kromě toho máte možnost dokoupit si potřebné příslušenství. Pokud nemáte to štěstí, že natrefíte na výrobce a model, ke kterému je množství příslušenství dodávané.

Může jít právě o náhradní pájecí hroty, které nikdy nejsou na škodu. Zapomenout nesmíme ani na tavidlo (například kalafuna), které hraje při pájení důležitou roli. V rámci příslušenství potěší i LED svítilna či dokonce odsávačka cínu, v případě, že to přeženete s množstvím pájky na spoji.

Cena a oblíbené značky

A kolik za páječku zaplatíte? Pokud jste nenároční a potřebujete páječku na jednoduché opravy v domácnosti, sáhnete po modelech v cenovém rozpětí od 250 do 750 Kč. A s klidem můžeme prohlásit, že pro běžné drobné a příležitostné opravy nic víc nepotřebujete. Jde nejčastěji o transformátové či hrotové – elektrické páječky. Pokud již vyžadujete nejen vyšší výkon, ale i teplotu tání, s cenovkou se pojede výše, zhruba na úroveň 750 až 2 000 Kč.

Pokud už se pájení chcete věnovat na úrovni, zřejmě se budete ohlížet po praktické pájecí stanici s páječkou a více hroty. Tehdy se snadno dostanete nad hranici 2 500 až 5 000 Kč. Skutečné profesionální páječky se speciální regulací vás mohou vyjít i na více než 10 000 Kč. Pro domácí účely jsou však takové páječky zcela zbytečné.

A které značky jsou nejlepší? To je v tomto případě náročná otázka. V případě drahých modelů je totiž řeč o značkách, o kterých jste dosud možná ani neslyšeli. Mezi známější, ale poměrně kvalitní páječky lze řadit ty od známého výrobce Extol, ale své modely nabízejí i Atos, Ferm, Tipa či Topex. Mezi absolutní špičku, což se odrazí i na ceně, se určitě řadí Weller, Yihua nebo méně známá ERSA. Tyto modely se využívají na řezání plastů, na umělecké činnosti se dřevem či při výrobě unikátních detailních spojů.

Nejčastější otázky a odpovědi (FAQ)

O výběru páječky už víte vše podstatné. Na závěr vám nabízíme ještě doplňující informace v podobě odpovědí na často kladené otázky ohledně páječek.

Jak se naučit správně pájet?

Pájení je specifická pracovní činnost a vyžaduje cvik. Rozhodně nečekejte, že svůj první pájený spoj uděláte bez zaváhání a minimálně nějakých drobných komplikací. Mluvit nyní budeme o klasickém procesu pájení a přestože je podstata práce s páječkou více či méně vždy stejná, při profesionálním pájení jsou preciznost a cit pro detail násobně podstatnější než při pájení kutila. První, co musíte před pájením udělat, je pořádně očistit samotný spoj a odstranit zoxidovanou vrstvu. První krok se může prolínat i s tím, že zapnete páječku, aby se vám za ten čas nahřála. Následně musíte zahřát spoj, který chcete pájet, pak je třeba hrot páječky dostat do kontaktu s tavidlem, například kalafunou nebo jiným tekutým či tuhým tavidlem. Potom přiložíte k místu spoje pájku – cín. Tavidlo nesmí chybět, jinak se vám na hrot cín či jiný kov jednoduše nemusí chytit. Celý tento proces je třeba realizovat dostatečně rychle, protože spoj musí být zahřátý. Jinak se spoj neuchytí nebo bude sporná jeho kvalita. Běžná doba vytváření spoje, u amatérů, je zhruba 5 až 10 sekund. A pokud by se vám to zdál jako krátký čas, vězte, že spoj, který vy běžně děláte za 5 sekund, má skutečný profesionál hotový pod jednu sekundu.

Je přítomnost tavidla vždy nezbytná?

Ano, je. Tavidlo totiž výrazně usnadňuje tání pájek. Dnes mnohé dráty obsahují právě samotné tavidlo, stále se však využívají i typické tuhé tavidla nebo tavidla v podobě pasty či gelu. Tavidlo je pro pájení důležité i proto, že navzdory tenké vrstvě oxidu zabraňuje okysličování pájek. Eliminování oxidace – možnosti vzniku koroze a plynulé rozlití pájky – i pro toto je tavidlo při letování extrémně důležité. Existuje několik druhů tavidel. Nejčastěji jde o pasty, gely či pevné tavidla, jako například i známá kalafuna.

Co je to kalafuna?

Rovněž ho najdete pod názvem Rosin, z angličtiny. Jde o přírodní surovinu, která se získává z pryskyřice jehličnatých stromů. Pokud během pájení vzniká kouř, je to právě spalováním tavidla. Výhodou kalafuny je, že nemá nepříjemný zápach, který vzniká její spalováním. Výrobci dnes produkují i ​​inovativnější a plně syntetické tavidla vyrobené také na bázi přírodní kalafuny. Pokud drát obsahuje tavidlo, bude to popsáno v jeho specifikaci.

Proč je třeba používat bezolovnaté pájky?

Jak jsme zmínili výše v našem článku, pájky dělíme na měkké a tvrdé. Nejde však o mechanickou tvrdost spojů, ale o teplotu tání, při níž se daný spoj vytváří. Měkké pájky, které se nejčastěji využívají při elektronice, se vytvářejí při teplotě do 450 °C. Tvrdé pájky naopak nad tuto teplotu. Pájka – drát obvykle obsahuje několik sloučenin kovů a dalších přísad. V minulosti šlo výhradně o pájky na bázi olova a cínu. Časem se však zjistilo, že olovo je těžký a toxický kov, který ohrožuje nervovou soustavu našeho organizmu. EU tak přijala směrnici, v níž je kromě několika segmentů zakázáno využívat pájky na bázi olova a je nutné používat pájky bezolovnaté.

Proč se musí pájecí hroty čistit?

Hrot, který je nový, je čistý a bez zoxidované vrstvy. Po jisté době a kontaktu hrotu s pájkou a tavidlem se však hrot pokryje vrstvou oxidů a plocha, která ohřívá pájku, se zmenšuje. Hrot se tak jednoduše řečeno, zanáší. Při extrémních případech je hrot zoxidovaný celý a takové čištění velmi náročné. Připomínáme, že vrstva oxidu na hrotu snižuje jeho životnost násobně více. I hrot pokrytý vrstvou oxidu dokáže předávat teplo a roztavit pájku, no pájka opadává nebo špatně drží. Hrot je tedy nutné čistit, nejlépe za pomoci mosazné vlny, případně při minimálně zanesených hrotech i za pomoci navlhčené houbičky. Existují rovněž regenerátory hrotů, tzv. aktivátory, které hrot nejen očistí, ale pokryjí i vrstvou cínu. Pokud je hrot pokryt silnou vrstvou oxidů, v takovém případě se snižuje životnost rapidně a je nutné hrot očistit za pomoci brusného papíru nebo kovového kartáče.

Vaše hodnocení:
(90.6%)
Datum publikování: 21.10.2020
Datum poslední aktualizace: 21.10.2020
Autor
Tomáš Polakovič

Tomáš Polakovič

Připravujeme pro vás recenze, testy, hodnocení. Snažíme se vám poskytnout všechny informace, které vám pomohou při rozhodování s nákupem spotřebiče, elektroniky nebo jiného produktu. Zapojte se i vy do diskuse pomocí komentáře a pomozte někomu dalšímu.


Přidat komentář